V sobotu 3.10.2020 měli přátelé české literatury možnost navštívit literární čtení a besedu s nejpřednější autorkou soudobé české literatury, s paní Alenou Mornštajnovou v místnostech Slovanské besedy, Drachengasse 3.
Diskuzi suverénně moderovala paní Eva Zojerová, angažovaná profesorka češtiny a němčiny na gymnáziu Komenského.
Zažila jsem už mnoho autorských čtení a besed, ale ještě nikdy mne nenechal žádný autor ani autorka nahlédnout tak hluboko do tajemství vývoje děje a vzniku knihy jako sympatická paní Mornštajnová.

Večer začal hned takovou humornou perličkou ze života spisovatelky. Na otázku z publika, kdy si paní Mornštajnová vlastně poprvé uvědomila, že by chtěla psát knihy, spisovatelka odpověděla, že to chtěla odjakživa. V sečtělé domácnosti, kde vyrostla, si už jako malé předškolní dítko myslela, že všichni lidé stále píšou knihy. Když třeba viděla svou maminku, jak si zapisuje, co má nakoupit, tak si malá Alenka myslela, že maminka píše knihu….
Středem diskuze byla samozřejmě její nejznámější a nejčtěnější kniha „Hana“, která vyšla v roce 2017 a byla mezitím přeložena do čtrnácti jazyků. Právě na základě této knihy nám autorka prozradila, jak se děj románů částečně sám vyvíjí. Samozřejmě ví dopředu začátek i konec knihy, ale vylíčila nám, jak se v průběhu psaní příběh i postavy teprve tvoří, jak se někdy autonomně vyvíjí, často i jiným směrem, než měla původně v plánu.
Po odevzdání knihy nakladatelství se dále ještě i nakladatel a lektoři snaží zasáhnout do samotného manuskriptu.
Paní Mornštajnová nás tak velice upřímně a s velikou skromností zasvětila do vývoje svých románů a literatury všeobecně, na příklad ve srovnání se svou oblíbenou angloamerickou literaturou.

Poměrně velká část večera byla věnována i divadelní hře „Hana“, kterou momentálně uvádí Mahenovo divadlo v Brně a která se autorce velmi líbí, jakož i plánovanému zfilmování románu režisérem Milanem Cieslarem. Došlo k zajímavé diskuzi mezi autorkou a několika experty a expertkami z publika o tom, do jaké míry autorka může a vůbec chce kontrolovat své vlastní vyprávění a své vlastní postavy přenesené na jeviště a na filmové plátno.
Obecenstvo se samozřejmě ptalo na další knihu spisovatelky, která by měla být autorkou odevzdána do tisku koncem roku. Paní Mornštajnová nám neprozradila téma nového románu. Je to tajemství nejen proto, aby držela čtenáře v napětí, ale hlavně kvůli sobě samé – autorka se obává, že kdyby prozradila téma veřejnosti a uviděla předem reakci publika, tak by se jí mohla nadvláda nad dějem vymknout z ruky. To by byla velká škoda! Jak večer ukázal, všichni čtenáři a čtenářky se už s napětím těší na další dílo této významné české literátky.

Eva Zwittrová