V novodobé historii prošly české školy ve Vídni zajímavým vývojem.
24.09.1868
Dne 24. září 1868 byl u rakouské spolkové policie zaregistrován nový Akademický spolek slovanských studentů. Stanovy byly přijaty 1. května a o několik měsíců později se konala ustavující schůze sdružení. Tím se začala psát historie Akademického spolku ve Vídni, který se stal místem setkávání nových studentů ze zemí Koruny české a česky a slovensky mluvících absolventů vysokých škol a univerzit.
V rámci spolku vznikly odvětví, jako například filozofická, rétorická, literární, pěvecká a další, které pomáhaly utvářet život spolku. Vedle Tomáše Masaryka, který ve spolku používal jméno Vlastimil, pozdějšího zakladatele Československa, přispěl i Karel Klosterman nebo J. V. Drozda, pozdější primarius a docent vídeňské univerzity, či J. U. Jarník, pozdější profesor pražské univerzity.
Spolupráce se Slovanskou besedou
Silnou podporu získal spolek od Slovanské besedy, jejíž prostory byly spolku poskytnuty a kde byla 1. března 1869 otevřena i knihovna Akademického spolku, která v době svého největšího rozkvětu poskytovala asi 2500 knih. Tuto studovnu využívalo mnoho lidí. Mezi nejvýznamnější podporovatele patřili Jan Nepomuk František hrabě z Harrachu, tehdejší politik, mecenáš a nakladatel, který byl předsedou Slovanské besedy, profesor Šembera působící na vídeňské univerzitě nebo Josef Zítek, architekt Národního divadla v Praze. Jedním z podporovatelů byl i František Palacký, který se před svou smrtí stal čestným členem Akademického spolku.
V letech 1875-1876 převzal vedení spolku T. G. Masaryk. Dne 17. října 1875 vydali členové spolku slavnostní diplom, v němž důrazně vyjádřili důvěru novému vedení. Píše se tam něco ve smyslu: …Vlastimil Tomáš Masaryk dostal neomezenou důvěru a byl dále požádán, aby se zaručil ... za prosperitu a rozkvět spolku v této nejdůležitější době.
Činnost spolku byla ukončena. Teprve v roce 1918 se vrátili bývalí čeští a slovenští studenti, předsedou se stal Karel Červenka.
Rok 1938 předznamenal další vážnou krizi Akademického spolku. Po „Anschlussu“ nebyl sice Akademický spolek zakázán, ale byl podřízen národně-socialistickému zákonodárství a proměněn ve spolek s vůdčím principem. Typické pro tuto epochu byla relativně častá výměna vedení spolku. Potíže dělala v rámci spolku skupina členů, kteří chtěli spolek více přizpůsobit fašistickému směřování. Většina členů byla proti, zároveň se ale musela obávat eventuálního udání Gestapu. Všeobecně patřila česká menšina z rasových a politických důvodů k silně pronásledovaným skupinám. Kontakty mezi ní a oněmi zhruba 40.000 nuceně nasazenými Čechy z Protektorátu v rámci spolkové struktury menšiny byli minimální.
Spolek je značně oslaben
Zničení prostorů spolku znemožnilo pokračovat v nočních setkáních, která se konala během války. Členové proto pořádali výlety do okolí. Výbor Akademického spolku byl na konci roku 1944 značně oslaben. Tvořili ho předseda Vladimír Tvarůžek a členové Svobodová, Stýblo, Pola, Přemyslovský a Němec. Kolega Stýblo byl uvězněn, kolega Tvarůžek musel kopat obranné zákopy kolem města a kolega Němec opustil Vídeň.
Spolek opět oživuje
Každý čtvrtek se konají přednášky a v Erlgasse se pořádají také sportovní akce, například volejbalové večery. Sdružení vede Otto Dědic.
Akademický spolek při radě české a slovenské menšiny ve Vídni
Ota Češka se stává zástupcem v radě pro menšiny ve Vídni. Slaví se také 100. výročí. Všeobecný optimistický duch Pražského jara tyto kontakty opět umožnil. Zároveň noví čeští příchozí ve Vídni zakládali nové spolky a Akademickému spolku se v této době nepodařilo akademiky integrovat.
Počátek nového konceptu
Akademické sdružení se otevírá širšímu publiku, zároveň je obtížné najít mladé členy.
19.6.1993
Oslavy zahájil tehdejší prorektor Univerzity Karlovy v Praze Karel Malý. Kromě večerní akce ve Slovanské besedě se koná také slavnostní kladení věnců ve škole Komenského. V roce 1996 byla Masarykova busta dodatečně instalována na arkádovém nádvoří Vídeňské univerzity.
Helena Kein-Watryczová přebírá funkci předsedkyně
Smrt Oty Češky v roce 2002 byla pro celou menšinu velkou ztrátou. V roce 2003 převzala předsednictví Helena Kein-Watryczová a přivedla do Vídně mnoho zajímavých přednášejících.
Omlazení spolku
Michael Egermeier pod vedením Heleny Huberové zakládá podskupinu Akademického sdružení, která má za úkol vytvořit společné místo pro absolventy škol Komenského. Tento projekt je úspěšný a mnoho aktivit spolku jsou nyní opět atraktivní pro mladé lidi. Kromě úspěšného cyklu přednášek jsou nyní k dispozici také pravidelné setkání ve vídeňské gastronomii, večírky pro absolventy a poradenství pro maturanty.
V rámci oslav 150. výročí se konají přednášky a oslava absolventů. Mojmír Stránský také vydá brožuru o historii spolku.